Chtěla jsem být velkáa pořád jsem jak maládala jsem ti všechnoa pak si to zpět vzalaChtěla jsem být motýlvšak motýlů je fůramý křídla jsou z peřímalá smutná můraChtěla jsem se bítza mně, tebe, za obateď je zbraní klida já jsem prázdná nádobaChtěla jsem být velkápro to naše štěstídneska s holym zadkemstojim na rozcestíNechci tě už trápitnevyznám se v sobězvenku malá, uvnitř dutátápu v týhle době...
už zase ocelová žena
Mihul, tys to tak krásně napsala , vyjádřila... Tohle já nedokážu, přes to, že se cítím nějak podobně, malá, nicotná... V něčem. Zase přijde vítr a zvedne tě nebo se zvedneš i dřív, ty sama. V podstatě jsme silné holky, ne...? Pěkný den