Život - Diskuze a zkušenosti

Nad hlavou nebe plné hvězd,mě jako kompas bude vést.Měsíc ta stříbrná lucerna,svítí mi na cestu do temna.Nebojím se není proč,tmavá noc mě neděsí,roj myšlenek jak kolotoč,usedá a rovná si pocity a přání,ve dne ticho není k mání.Teď zastaví se čas,já zastavím se sním.Zavřu oči naslouchám,obrácena do sebe,sama sebe se ptám,jak je duši bez nebe.Zakletá princezna,ve vysoké věži těla,železné obruče jí svírají,ráda uletět by chtěla.Zamčena na sedm západů,nemá v ruce klíčvede spory s rozumem,co je správné, co dát pryč.Občas hot a někdy čehý,stvoří zmatek nad zmatkya v tom zmatku jasné není,pokračování pohádky.Však strážný anděl podá mi ruku záchranou,já najdu zlatou niť.Se srdce otevřeným na dlani,poznám jak dál žít.Chci projít cestu vybranou,plnou nástrah i krás.Na konci této pohádky,snad moudřejší a včas,najdu klíč od branky,co si nosí každý v nás.Železné obruče se rozkočí,když naposledy srdce poskočía duše volná jako ptáksplyne s nekonečnou láskou ve hvězdách.