Měsíční svit připomíná její vlas,sluneční paprsky lámou se od řas,každý by chtěl držet její pas,nejeden si zlámal u toho vaz.Dotyk jako lehký vánek,polibek, co přináší věčný spánek,slova, jež dávají důvěru,činy, v nichž by nikdo nehledal nevěru.Vzplanul jsem láskou labutí,nemohu však máchnout perutí,vzlétnout a svou duši očistit,ke své labuti čistý doplachtit. Až žal přebolí,rána se zahojí,mysl vzpomínky vypustía srdce odpustí,my snad setkáme se zas.