Samota potulného rytíře - Diskuze a zkušenosti

Už zná jak těžké je být rytíř potulný,je tak sám a nezná příbytek útulnýJen myšlenky jsou mu věrným druhem,tíží ho jak by oral bez koně pluhemDo středu dění v město koně vedl,rád by o životě s lidmi řeči předlSeznal nezájem ač v houfu,je zas sám,snad vyslechne tě poustevník,radil kmánMá paní,proč za masku mlčení se schováváš jenPo noci dlouhé útrpné z bleších hodů,potupen a sražen na dno vznešených rodůVzpomínka na domov,paní,dala delší krok,nešlo být bez citů den,měsíc,nebo další rokUž zná jak těžké je být rytíř potulný,rád by vzájemným polibkem budoval domov útulný