Hrad svůj měl skvostný,brnění a oděv vznosnýPodaných se mu klanělo tisíce,v srdci bol nedal spát měsíceOtázkou tou hlavu plnou měl,lásku mít přes prsten moci smělNechtěl se vázati rodičů sliby,jiná dívka jinde jest a kdybyVzal si z komnaty starý háv,naposled na psa věrného mávOšoupaná zbroj mu kryje hruď,potulným rytířem ty chvíli buďHrad svůj měl skvostný,hledaje život milostný
Wolfinka
Přistup už blíže, krásná panno... rytířem budu ti, v noci i ráno... rytířem budu ti, za kuropění... kdy srdce splašené, modrou krev pění...
Kdy srdce splašené, křičí, jen křičí Kdy rytíř ve zbroji, svoji zbraň vztyčí kdy oči panny té, roztají studem byli jsme, jsme tady, ještě tu budem
Však rytíři potulný, vyjeď už na cestu úkol tvůj jediný, najít svou nevěstu úkol tvůj jediný, draka už nebát se vše dané je, čisté a závislé na Lásce...
PS: Rotane... ty filuto jeden... krásně píšeš a ještě lépe umíš odezírat a ještě lépe se vcítit...