Zrcadlo...

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

15.03.2009 - 14:05

ži.va

Zrcadlo...

Do rukou vzala jsem zrcadloprohlížím si svou bílou tvářnevím ani co divného mě to napadlozrcadlo napověz a nebuď lhářOči ty oči mé modrékoukají smutně na měříkám jim vše bude zas dobrékoukají zvědavě na měKoutky úst potají zvedámmalé důlky okolo nich hloubímdrobnému úsměvu se poddáma najednou jinou tvář vidímOdhodím zrcadlo a z okna hledímdo mraků jež vítr pohánív nich obrys mužské tváře vidímtam v dálce cítím tvé hledáníTak vezmi si taky zrcadlousměj se na sebe tak jako jápak zahoď taky to zrcadlopohlédni do mraků, kde ukryta je tvář mákéž rozumím řeči mraků... :17:

Řazení:

19.03.2009 - 15:16 | Filtr

Sluník » ži.va

Tvá báseň mi něco připoměla. Je to sice trochu o něčem jiném, ale snad to nevadí. A rozhodně není tak krásná jako ta Tvoje (psal jsem ji totiž já... :-(

Nevím jak mě napadlo,
že koupit Ti mám zrcadlo,
možná jsem opravdu blázen,
který z mraků spadl na zem.

Snad chtěl jsem abys věděla,
a každé ráno viděla,
pro koho mi srdce buší,
komu dal jsem svoji duši.

Zrcadlo Ti vždycky poví,
to co naše srdce už ví,
že jsi ze všech nejmilejší,
a pro mě tou nejkrásnější.

Zdá se Ti, že je to kýč?
chceš-li, zahoď ho hned pryč.
Lásku mou to těžko změní,
najdu pro to pochopení.

:27: