byl to jen přelud či pouhý sendnes večer mne navštívil andělbylo to jako když kouknu se vena vše čemuž jsem doposud nevěřil jsem náhle i na vlastní oči uvidělstála tam přede mnou tak nádherná bytosta já ztěží jen sotva popadal dechpak zalila mé srdce tak obrovská lítostjako když černé stíny se pnou po starých domovních zdechptal se zda život mi stačí, či chtěl bych snad víc?ptal se proč pláči, nač jsem tak smutný?já neměl jsem žádné odpovědi, neřekl jsem mu vůbec nicale on viděl a cítil proč moje srdce tak truchlípak přistoupil ke mě trošičku blížeza ruku vzal mě a po tváři pohladil a já v tu chvíli jak bez zemské tížedo jeho náruče lásky se posadilpak zašeptal mi do ucha a než zmizel znovu mě pohladil mě zavalilo tak překrásné teplo, to mojí duši konečně ulevilnajednou přestal jsem plakat a smál se jak malé ditě protože všechno jsem v jedinou chvíli pochopil