Koloušek počtvrté… - Diskuze a zkušenosti

Sakra, mně je nějak špatně…kolik je hodin? Pět ráno…? Snad se mi tu nevolnost podaří rozchodit…Sakra, proč jsem vstávala…s rukou před pusou jsem vběhla na záchod a vyhodila vše, co jsem ještě v žaludku měla…asi ta ryba…já ryby fakt nemusím,ale Petr naléhal, že je to delikatesa a že Sushi jí dneska snad úplně každý(asi kromě mě...)kdybych ale bývala věděla, co to udělá s mým žaludkem, asi bych si to nedala…nebo to nebude tou rybou ale dopisem od „Kolouška“? Jak ten chlap mě vytočil…že prý mne chce zpátky…Taky mi od něj přišly včera květiny, opravdu moc krásné tulipány…ale co si myslí…?Že mu padnu k nohám a budu mu je líbat nebo co? Tahle představa mě opět vehnala objímat záchodovou mísu… Tak alespoň holkám udělám snídani a svačinu do školy…je skoro šest hodin, tak to mám co dělat…No mamko…ty se překonáváš, pro nespíš? Hlesly skoro současně…Ježíš, proč jsi tak zelená?Ale včera jsem měla syrovou rybu, tak mi asi neudělala moc dobře…Jo rybu jo…? Zasmála se Lucka vběhla do pokoje pro tu již mnohokrát zmiňovanou učebnici bilologie…Martina se nenechala zahanbit, našla správnou stranu a už mi ukazovaly, co se stane, když se spermie dostane k vajíčku… Začala jsem se smát, co ty holky hned nenapadne…pak mi ale zamrzl úsměv na rtech, když jsem si projížděla dny v kalendáři a poslední dva měsíce jsem tam ty „mé dny“ prostě označené neměla…Ježíši Kriste…Já jsem v tom…Holky už se těšily jak budou vozit kočárek, vybíraly jména a já jen tupě zírala před sebe a viděla se s břichem a oteklými kotníky,…zase budu jako almara…Co na to asi řekne Petr? Ještě, že dvojčata měl v rodině Koloušek, mít doma další páreček bych už asi nezvládla… Návštěva u gynekologa jen potvrdila naše podezření, že jsem těhotná…Ano maminko, jste v desátém týdnu, blahopřeji vám…a já vám děkuji…odcházela jsem s fotkou toho malého broučka a začala se na Petrovo miminko moc těšit…hlavně taky na to, jak mu sdělím, že bude tatínek…Petr má dnes přijít na večeři, tak tu skvělou zprávu dostane jako desert po jeho oblíbené svíčkové…Už jsem měla vše připravené, když zazvonil zvonek u dveří, šla jsem natěšená na Petra otevřít a s údivem jsem zjistila, že to je Koloušek…Pozveš mě prosím dál? Víš, já s tebou musím mluvit…tak pojď, ale jenom na chvilku, čekám návštěvu…vešel tedy dovnitř a já si ani nevšimla, že jsem nezavřela dveře…Víš, Tvůj dopis byl tak ošklivý, já nečekal jsem takovou odpověď, pořád tě moc miluju a strašně moc bych tě chtěl zpátky …vrhl se na mě a začal mě líbat…než jsem se stačila odtrhnout, stál ve dveřích Petr a viděl to naše objetí…vzteky na zem hodil růžičku, kterou mi donesl a se slovy, nebudu rušit, utekl pryč…Petře, rozběhla jsem se za ním, ale bylo pozdě…Odejdi prosím tě a už sem nikdy nechoď…řekla jsem Kolouškovi…promiň, asi jsem něco zvoral, promiň…Tak to jsi teda fakt zvoral…běž už…Nandala jsem si celý talíř svíčkové a asi šest knedlíků, na DVD jsem si zapla Angeliku a brečela a brečela…Když v tom opět zazvonil zvonek u dveří…já toho Kolouška už opravdu shodím ze schodů…otevřela jsem se slovy:Kolikrát ti mám říkat, že miluju Petra a tebe nechci ani vidět…to mne moc těší, odpověděla osoba, která za dveřmi stála…byl to Petr a tentokráte měl v ruce těch růží celou kopu…můžu dál? Jasně, miláčku, musím ti to vysvětlit…ne nemusíš, mluvil jsme s, jak že mu to říkáš? – s Kolouškem… Všechno mi vysvětlil…omlouvám se za ten můj úprk,ale při pohledu na vás se mi úplně zastavilo srdce, víš zjistil jsem, že bez tebe nemůžu žít…já vím, že se to takhle asi nedělá, ale nechci aby mi tě vyfoukl nějaký Koloušek, tak bych se tě chtěl zeptat, jestli by sis mě nechtěla vzít…Začala jsem brečet, když já jsem ti snědla všechnu svíčkovou….brečela jsem ještě víc(asi ty hormony…)Ale, počkej, já má pro tebe takový desert…podávala jsem mu malou obálku, kde byl schovaný ultrazvuk s naším miminkem a krabičku s miniaturníma dětskýma bačkůrkama…(jsem vážně romantická nanda…).Počkej, ještě jsi mi neodpověděla na mou otázku…vezmeš si mě nebo ne?No, já bych ti ráda odpověděla, až se podíváš na ty věcičky co máš v ruce…třeba mě pak už nebudeš chtít…Nejdřív rozbalil balíček s bačkůrkama…podíval se na mě s otazníkem ve tváři…který zmizel, když rozlepil tu obálku… My budeme mít miminko? Po té jeho nádherné tváři se mu koulela slza jedna za druhou…vzal mě do náruče a točil se mnou dokola…když se mnou přestal točit(ještě že tak, přece jen, můj žaludek plný svíčkové….)podívala jsem se mu do očí a řekla…ANO, pokud mě ještě chceš, šibalsky jsem na něj mrkla…Jistě že ano…Lásko, jsem tak šťastný…Třeba budeme mít zase dvojčátka…to jsem ti říkal, že má sestřenice je z dvojčat…? Ještě že mě držel…určitě bych omdlela…Jo, s tebou třeba i čtyřčata…začala jsem se smát…třeba i čtyřčata…