Z minulosti střípky skládámproč se věci dějí bádámnavzdory krizím a vádámjak mít sama sebe ráda...Střípky lepím těsně k soběkaždý patří jiné doběněkteré mně, jiné toběNěkteré drásají kůžijiné připomenou růžijsou v nich věci, místa, mužiMozaiku z kousků mé dušeco rozbila jsem, netušeže bez ní se dál nemůžeKdekdo mi radí jak ji složitnebo jak život svůj dál prožítjá řeším jak se nepoložitSkládám ty střípky minulostivám, co jste byli moji hostiať k užitku anebo k zlostiVěřte mi, nejsem lenivásečtu kdo chybí, přebývámoc času už mi nezbýváAč k ručním pracem nemám vlohylepím a přitom smlouvám s bohyať vydržím brát ze zálohyA kdo si myslí, že mám strachkdyž sbírám slzy na řasáchnevěř že jsem jak v mátoháchjá pevně stojím na nohách
alassea
Život je mozaika farebná z farebných sklíčok zložená Len ty vieš,čo pre teba znamená.
Tisíce kúskov,čo k sebe patria rodina,setry,tety či bratia lásky i nelásky,i tie,čo sa stratia...
A ty ako správny obkladač lepíš tie kúsky na stenu života občas si trdlo,občas zaklínač občas sa ti to krásne zamotá páč život už je taký /Drž sa,Mihu/