Hlavu si pokládám,oči stropu vstříc,v malbě já poznávám,hvězdy tvoje spíš.Dotknou se těla,zářící mocí,já doteď nevěděla,že umí i prosit.Prostoupí tělem,pohltí rozpaky,beru si pohledem,ty hvězdné doteky.Jako by volaly,odevzdaně již,pojď ke mě prosím,blíž a ještě blíž.Ruku svou natáhnu,zavírám něžně oči,dotknu se docela,mám dokonalý pocit.Být blíž...alespoň trochu
Renor
...být blíž...alespoň na chvíli... cítit ty hvězdy na svém těle... zavři oči...ač jen na okamžik, který pomíjí jsou i slyšet...praskají, nevinně,směle...
...buď tedy chvíli tiše... ať slyšíš to něžné praskání... ať můžeš konečně slyšet, jejich vábivé do ticha volání...
...volají tebe, snad chtějí splnit ti přání snad chtějí ti dát kousek nebe... slyšíš? Volají...má paní...