Racek u moře aneb marná cesta za láskou - díl II. - Diskuze a zkušenosti

II. kapitola aneb pas a sexy noční košilka XXXL Ještě druhý den po probuzení se mi tomu nechtělo věřit, ale jsem žena činu a tak jsem zahájila maratón vyřizování. Nejdřív půjčku, pak vyřídit rychle pas, cestovní pojistku a hlavně nakupit nějaký ten hadřík s sebou. K té půjčce, no mé finance jsou taky kapitola sama o sobě a tak jen tolik, že se čestně snažím vyjít s tím co poctivě vydělám a nějak mi to „furt“ nejde. Vyřídit pas až takový problém nebyl, jelikož jsem docela slušný „kecálista“ tak jsem zarputilou paní u přepážky celkem snadno přesvědčila, že jde o životní šanci jaká se mi už nenaskytne a že když mi nepomůže tak udělá nešťastnými hned několik lidí najednou. Stálo mě to sice šest stovek, ale co by člověk neudělal pro lásku, že? Zbytek dne by každá normální žena prala, žehlila a balila, jelikož čas odjezdu byl naplánován na čtvrtek, tedy následující den ráno, ale já nikoli. Naplánovala jsem si na večer návštěvu veledůležitého koncertu a do té doby jsem se rozhodla zakoupit si super sexy noční košilku, kterou svou lásku ohromím tak, že to prostě nevydrží a vrhne se na mě. Jenže s postavou v rozmezí dvou a více X zakončených L to není rozhodně vůbec snadné. Jako doprovod a po neblahých zkušenostech z dřívějška jsem si s sebou vzala svou dceru. No k těm neblahým zkušenostem. Jednou jsem si v takovém „ťaman luxusu“ na spodní prádlo chtěla zakoupit nějakou super podprsenku, ale paní prodavačka sotva jsem vešla začala přes celou prodejnu křičet, že nadměrné velikosti jsou za rohem. A tak jsme tedy vyrazily na nákupy. Iveta (tedy má dcera) si zakoupila nádherné letní šaty (já nic – ve všem jsem si připadala jako hroch), nádhernou soupravu spodního prádla (tady jsem měla štěstí a ulovila jsem taky několik super sexy kousků) , tepláčky, trička, botky a já tedy až na to prádlo nic. Ale to by mi nevadilo, ráda jsem oželila nové šaty a sexy trička. Co mě doopravdy mrzelo byla ta vysněná sexy noční košilka. Všude mi nabízeli pouze nabírané a mnohdy flanelové či bavlněné pytle plné infantilních kytiček a puntíků. Fakt mi bylo do breku, že ty vysněné sexy noční košilky obleče tak leda nějaká „anorektická“ chudinka. No to je ode mě fakt ošklivé, ale přece každý musí uznat, že to je nespravedlnost. Myslím, že bych v takové saténové nádheře, která by mi padla vypadla moc hezky. Úplně to vidím! No jasně, že jsem nic nekoupila, protože jsem se dceři styděla říct co vlastně sháním, jelikož by asi dostala záchvat smíchu. A tak mimo to, že jsem utratila za Ivetčiny věci nehoráznou sumu jsem ještě musela „vypláznout“ další stovku za taxíka ať stihneme ten koncert. Koncert byl nádherný a moc jsme si to užily. Po koncertu nás vyzvedl Jakub a jeli jsme do Teska nakupovat potraviny. To bylo fajn, jelikož jsme nakupovali tak nějak dohromady a tak se mi alespoň začala plnila iluze společné rodinné dovolené. Je fakt, že Kuba toho musel mít víc, protože tam bude déle, ale útratu jsme vzali na čestnou polovinu, protože zase nás bere zadarmo s sebou a vůbec by nemusel! No a doma mě pak čekalo smažení řízků, pečení masa a balení do brzkých ranních hodin. Jo a místo vysněné sexy noční košilky jsem zabalila obyčejné, trapné modré pyžamo s kalhotama na provázek. Jaká strašná škoda a nespravedlnost! No alespoň jsem se utěšovala tím, že mě Jakub nemůže podezřívat, že používám nepsané, jím zakázané praktiky a svádím ho! Protože přerostlý, modrý plyšový medvídek je sice sladký, ale milovat se s ním asi nikdo nechce, že? Ach jo, to to začíná! Pokračováníní zítra:III. kapitola aneb hurá jedem k moři, ale ještě tam nejsme