Racek u moře aneb marná cesta za láskou - Diskuze a zkušenosti

I. kapitola aneb loučíme se v úterý Je úterý a v ničem se neliší od jiných na vlas podobných úterků. Snad jen tím, že můj dlouholetý kamarád, mimochodem známe se už od školky, odjíždí takřka na tři měsíce k moři. No kamarád asi není to správné slovo, protože Jakub je vlastně daleko víc než jen kamarád. Je to nejlepší a vlastně jediný přítel, kterého mám. Když to shrnu hodně stručně dá se říct, že za posledních jedenáct let se vídáme téměř denně a někdy i dva až třikrát za den. Zatímco Jakub je „ krásný“ tak já jsem „ošklivá“. Nebylo tomu tak ovšem vždy. Naše nádherné přátelství jsem před rokem zradila já a sice tím, že jsem se do něj bezhlavě zamilovala. Do té doby to byl pro mě Jakub, nejlepší přítel, pravděpodobně „teplouš“, téměř plešatý a zajímavý jen tím, že mě nebetyčně rozmazloval. Kupoval mi dárečky, zval mě na obědy a psal mi nádherné SMSky. Tak třeba – kopretinko, sněhová vločko a jednou dokonce vyhotovil naše svatební oznámení. Láska přišla tak nějak plíživě a nejdřív jsem tomu ani nechtěla věřit, protože jako každá žena si představuji vedle sebe v posteli nejméně Alaina Delona (no v mém případě spíš Geparda Depardie) a v tom horším případě alespoň Pavla Trávníčka. Jenže vloni v lednu jsem si musela definitivně přiznat, že jsem se zamilovala. A to tak, že se mi najednou zdál ten samý Jakub tím nejhezčím chlapem co kdy chodil po zemi. No fakt i ta jeho „pleška“ se mi začala zdát strašně sexy a to ani nemluvím o jeho nádherně chlupaté hrudi a když se neoholí no …, ale tak dál. Peripetie s touto láskou by vydaly na samostatný román, ale stručně řečeno Jakub mi jasně řekl, že se mnou spát (rozuměj fyzicky se milovat) nikdy nebude a tečka. A ještě rozhodl o tom, že já to prostě pochopím, akceptuji a všechno bude jako dřív. Marně jsem brečela , vztekala se a jiné blbosti (třeba ta kdy jsem se chtěla zabít) prostě dopadlo to tak, že denně i dvakrát denně přijde za mnou do práce nebo domů a nebo já k němu a nebo nakupujeme a tak. Prostě zdánlivá pohoda! Já si hýčkám marnou lásku a naději a Jakub slepou víru, že jsem pochopila, že mě nemiluje a nadále budeme jen přátelé na život a na smrt. Blbec! No a tak protože jsme ti „dokonalí“ přátelé tak jsme se pochopitelně museli rozloučit před tou jeho dlouhou cestou do ciziny. Začalo to nevinně a sice skleničkou vína na rozloučenou u Jakuba v práci. Po první flašce se ostatní vytratili s „naivní“ představou, že když jsme já i Kuba v náladě tak to konečně dáme dohromady. Nějak chudáci nechápou naše čisté přátelství bez sexu ( no ani já ne, ale to vlastně nesmím říkat). Pravda ovšem je, že mě i Jakubovi bylo nějak hezky, oba jsme myslím měli trochu strach co vlastně provedeme a pak nějak, asi to jako první řekl Kuba, přišel ten nápad ať jedeme (já a moje dospělá dcera Iveta) s ním alespoň na týden do Chorvatska. Kuba měl ještě jeden silný motiv a sice potřeboval setřást jednoho „blázna“ , který za ním neustále slídí. Ani se mi o tom nechce psát - jde o mladého a v podstatě nešťastného kluka, který mi tvrdí, že se s Jakubem milují a já jim stojím v cestě. Jakub tvrdí, že Igor (to je ten hošan) je schizofrenik a blázen. A já zas, že je mi to jedno, že Jakub je prostě můj. No a abych byla upřímná i mně už dříve napadlo, jak by bylo krásné kdyby nás Kuba vzal s sebou. Prostě jsem si v duchu malovala idylku, rodinka na dovolené, procházky po setmělé pláži, první chycení za ruku, polibky a nádherné milování. No husa! Fakt jsem si myslela, že se mu v té jeho „plešaté“ hlavě konečně rozsvítilo a že i on touží po milování se mnou. No na druhou stranu mám doma dost velké zrcadlo, které zcela realisticky odráží mých osmdesát tři kilo. Jenže zamilovaná žena nevidí a neslyší. Rozešli jsme se oba šťastní a správně alkoholově natěšení na to, že se nemusíme loučit, ale strávíme spolu několik jistě nádherných dnů u moře. Naděje sladká naděje! pokračování zítra :II. kapitola aneb pas a sexy noční košilka XXXL