Tak dlho som kľačala pri kríži,že vlasy mi zrástli z drevom.Nemá prosba vyslaná srdcom... ktoré vzdalo bitku s rozumom.Viera je nekonečná...verím v odpustenie...Bože prepáč, že nemám dosť sily... nehľadať lásku v každom dotyku...Som len žena,sama...a opustená...čo verí na lásku...Každá slza odplavuje nádej...tak ich zbieram...každú jednu, ukladám do džbánku...keď prahnúť budem,aby som nezabudla, že verím na lásku... Dážď ticho stekal po kríži...
simona777
Teď jsem psala u jednoho příspěvku, že má dobrou kadenci, tohle je zas umělecká ukázka dekadence.Mně osobně jako člověka se ta báseň hrozně dotkla,je tak smutná, silná plná bolesti.No je prostě nádherná.Ať se člověk snaží sebevíc bojovat se smutkem, když má pocit, že ho trochu ovládl a má pod kontrolou, vrátí se někdy ta kurva zadnímy dveřmi...
Wolfinka
Triamko... já nevycházím z údivu z tvých veršů... jsou tak krásné, nápadité, upřímné, ladí a hladí... upřímnost a schopnost vnímat melodie kolem nás... To je tvůj dar!!!