Kde to jsem kde se nalézámtahá cosi za ruku a za druhouz jedné strany sem a tamjá nechci, to bolípropadám se víc a vícdo tmy kde chlad a děsivý vřískotkdo to křičí???to je duše, duše mojepotápí se v černém mořipadá do jámy beznadějesmutek a hořkost, srdce strachem se chvějepomocná ruka tak vratká jetak pochop že jenom tyjenom ty jsi svá vlastní nadějejen ty jsi svá láska a světlorozum to říká, rozum víjenže srdce krvácí a zmítá seopuštěna, zrazena sama sebousnaží se najít cestu zpěttěžké je těžké obejmout seutřít si sama slzy a utěšitz lásky lidí se potěšitsebrat někde (ale kde??) sílua najít svou ztracenou víru.........................................nečekám moc odpovědí na takový pesimistický výplod, chtěla jsem trochu pomoci sama sobě... povedlo se
Tyna_Tynka
Tak přidám taky trochu "bolu", k tomuto se to hodí. Je to staré, psala jsem v pubertě, teď už asi čtyři roky nic, protože já se vypisuju, když mám bol, ne když je mi dobře. A teď jsem už daleko vyrovnanější, než v pubertě a šťastná. Do Literárního koutku jsem ze své vlastní iniciativy (tím myslím jako mou básní, tedy ne moje reakce) přispěla asi jenom dvakrát, protože jen ty dvě básně byly celkem optimističtější a nechtěla jsem tady nikoho "strašit", ale teď se hodí vytáhnout jednu ponurou... -------------------------------------------------
Cítit kapky deště šťastných slz by bylo příjemné a záhodné ale musím projít sto let skrz aby to nebylo jen náhodné bude sucho
Má nezkrotná a podlá touha letí na voskových křídlech Paegase obléct se do zasněženého zlatého rouna led se rozbije a zůstane na vlasech všude je bílo
Kde vidíš čistou a vyvrhlou nevinnost tam tě rozlomený hřích zláká mé rány slížu, to je má povinnost mé nechutenství svedu na vás ráda rudá vyhrála
Usnu a už mě nenajdeš a pak se Ti zjevím ve snu noční můra se ti zalíbí dál už ani nehlesnu pojď už domů
jannisha
» Tyna_Tynka
Teď nevím, protože to vypadá, že bych měla napsat, že by ti mělo být častěji "bolavo", abys takhle pěkně psala! Takže - co tak do klubu?