Vidím tolik lidía přesto jsem tu sama,slyším všechny hlasy,jak mizí do neznáma.Snažím se nalézt slova,však nevydám ani hlásku,je den - já přesto cítímna očích černou pásku.Spoutané pohybya mysl taky,nebe je modréa já vidím mraky.Neumím požádato pomoc tvojia tak jen čekám,že samo se zhojítělo i duše,srdce i mysla život můj zas dostane smysl.