Možná že ještě chvílibudeme věřit v cosi...Na loukách v tančící vílyna Lásku co Nenávist kosí.Na srdce tak jemné, miléže nechce se spát, jen dívat!Na zlatem protkané chvílena stromy, v nihž tě vídám...Na modré mráčky co plujípo nebi tváře TvojíNa oči hluboké studnyna důlky kolem rtů dvojíNa něžnost tvého smíchuna šepot tvého písmaMožná že ještě chvíli...možná jsou ještě místa...Možná jsou ještě místa... Děkuji Ti!!!
buba
Budeme věřit, dokud budou tlouci naše srdce.. Budeme věřit, jak jen to dlouho půjde.. Budeme věřit, ještě dlouhou chvíli... vždyť je jen na nás, zda ve svých očích, chceme vidět Lásku, a tančící víly..
V korunách stromů, zjevují se záře, ten kdo je citlivý, vidí v nich i tváře.. Chvíle překrásné, prožité vzácně, srdce člověka milého, jež s citem se protlouká, naše oči na něm spočinou, do srdce, hřejivé pocity se rozplynou.. Ještě chvíli bdít, v myšlenkách zlatavých, o něčem snít..
Maluješ nádherně, v oblasti přírodní, je to jak polární záře, v hlubinách odráží se, podoba jedné tváře...
To věc je téměř jistá, že existují místa... Na vrcholcích hor, kde je ještě sníh, i tam je slyšet smích.. a tam kde slunce pálí, do písku jsme psali.. Na lesní pasece, vítr už sílí... v květinách láska, a tančí víly...