Já šla bych světa kraj,jen noha nohu mine,toulala se až za okraj,viděla mnohé i jiné.Nad hlavou mraky mít,bosky ranní rosou jít,vodu z řeky dlaní pít.Nemít hlad,necítit chlad,chvíli stát,nic nezkoumat.Honit se jen tak s motýli,připadat si lehká jako vážka na chvíli.Lehnout si v trávě a snít,nasávat vůni květin,tiše příst,obracet list.a zjistit,že letím.A pak dál po mléčné dráze výš,za svitem měsíce, úsměvem Večernice,až tam kde uslyším andělský smích,s otevřenou myslí a srdcem v dlaních svých.Vrátím se ke svým kořenůma s tichem v duši spočinu.Netřeba víc,jen otevřít a jít.