A zuby o zubyjak křemen po křemenuzažehly jiskru do plamenu!A dlaň o dlaň,mozol po mozolu,proplétaly se spolu.A všechny čtyři, žádný div,patřily mužům teď i dřív.A obě těla stejný tvar -- láska toť nadpozemský dar.Ač světem řádně prokleta,přec i tahle ta - ta patří taky do světa.A tělo s tělem spojilo se,tak jako víno nezralé,když opustí své vězení v láhvi bez otvoru.A láskou vytryskli tak spolua drželi se v objetí, chtíc zahnat dojetí.A místo lásky slovjen tichý pohled, úsměv hocha,který se prožitou chvílí kocháa nevnímá tak zlobu světa,v kterém je pro tu lásku jejich odpovědí veta.