Nebe se zatáhlo,mraky husté,slunce hledám,jen pouště pusté.Oáza v oparu,karavana znavena,bouře tu začíná,spása je zamčená.Hladová žízní,písku hromady,srdce je potichu,kdo mi jen poradí.Duševní ticho,zní jako ozvěna,bojovník ve mě,padá na kolena.Oáza daleko....příliš daleko....
tanjamanova
V mlžném oparu plouží se zem, oaza daleko, však v myšlenkách už tam jsem, podám Ti svoji dlaň a pohladím líc, napít ti dám, a duši pofoukám, jemným vánkem protnu tvé srdce, zlatou nitku přes oči dám, aby i strach byl omotán. Ve stínu palmy odpočiň si jen, když doufáš, už to není jen sen.