Pavučina co tu vidím,připadá mi jako cit,jak je dokonalá samaa jak se snadno dá zničit.Vlákna spojovaná k sobě,jako něžnost a dojetí,přes ně položená jiná,co dají spásu nebo prokletí.Náhle k ní letí malá muška,to jiné srdce cit chce dát,muško směr jiný si vyber,spoutá tě past ta líbezná.Muška však neposlechla radu,vletěla do ní s odvahou,teď mává planě svými křídly,jako když city vyplavou.S jakou sílou se však bije,jakoby chtěla vláknům říct,proč jenom musíte mě spoutat,já si tady chtěla snít.Vlákna však pavouk očaroval,tak jako nás to svědomí,proto ony tu mušku jemnou,ovážou až k bezvědomí.Náš rozum to je černý pavouk,co zase tady zvítězil,ovládl duši, srdce, citya jemnou mušku zahubil.
světýlko
Muško vzbuď se prosím. já srdce jsem Ti nablízku. Vyrobíme živou vodu na Tvoji bolístku. Budeš opět mávat křídly, pravda s láskou vítězí. Rozum s morálkou jdou ve své stíny a vodou mrtvou se mátoří. Živá a mrtvá patří k sobě, smrt a znovuzkříšení. Konec a nový začátek, lásky a bolestného snažení.