Síla slibu

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

26.02.2009 - 19:54

medulka

Síla slibu

Jsou chvíle že dál jít nechci,kdy se zdá mi nebe samý mrak,vidím kolem sebe jenom marnost,ať se chovám tak a nebo tak.Vždycky vzpomenu si na slib,co jsem jednou dala s nadějí,že nikdy nebudu chtít měnit,teď slova zkrátka chybějí.Snažím se najít sama sebe,abych se mohla nadechnout,věci pak reálněji vidět,nenechat všechno propadnout.Něco změnit, to je nutnost,to se snažím ze všech sil,ale ztratit samu sebe,k tomu se těžko přesvědčím.Vím, že dokud budu někým,koho já tolik dobře znám,poperu se potom se všíma zůstanu tam někde dál.Přirozenost je moje motto,chtěla bych podle něho žít,pokud to nebude však stačit,budu slib zpátky muset vzít.... :17:

Řazení:

26.02.2009 - 21:09 | Filtr

LemmOny

člověče měl bys už konečně pochopit
že život není jen pouhý slib
a proto měl by si konečně začít
neslibovat, a prostě jen svobodně žít

přirozenost žití není jen o slibu
je to dar přírody celý náš život
tak proč snažíme se jej neustále měnit
nač dělat neustále stejnou chybu
jsme přece jenom lidi
a už bychom to konečně mohli pochopit

člověk se narodil
bez dokonalosti v těle
to aby pochopil
že nejde to jen tak
představit si vše směle

jak už tu řekla Laděnka
nedostaneš k životu co si chtěl
protože život není pomněnka
kterou jsi nedostal
a proto ses zbytečně rozbrečel

však nepochybuj již o lidskosti
a nikomu nic zbytečně neslibuj
nesnaž se změnit společnosti
prostě jen ze srdce upřímně miluj :27: