Jsou chvíle že dál jít nechci,kdy se zdá mi nebe samý mrak,vidím kolem sebe jenom marnost,ať se chovám tak a nebo tak.Vždycky vzpomenu si na slib,co jsem jednou dala s nadějí,že nikdy nebudu chtít měnit,teď slova zkrátka chybějí.Snažím se najít sama sebe,abych se mohla nadechnout,věci pak reálněji vidět,nenechat všechno propadnout.Něco změnit, to je nutnost,to se snažím ze všech sil,ale ztratit samu sebe,k tomu se těžko přesvědčím.Vím, že dokud budu někým,koho já tolik dobře znám,poperu se potom se všíma zůstanu tam někde dál.Přirozenost je moje motto,chtěla bych podle něho žít,pokud to nebude však stačit,budu slib zpátky muset vzít....
čajori
Sliby,ty jsou jako ryby co starý rybář na moři do sítí nachytal. Když roztrhl se pytel zkoro ani nedýchal. Každá z nich našla cestu zpět, to jsem já ten starý kmet. Na ryby už nechodím a raději vše vysvětlím.
čajori
» medulka
Na chyby,to já koukám a tak sliby raděj zfoukám. Lepší pro nás v klidu žít a o sli bech nemluvit. málo kdo je umí splnit, svatozář on musí nosit.