Ptám se zas a znova,odpovědí jsou jen prázdná slova,proč láska tak křehká je,kde je konec naděje,proč je úsměv vzácný,optimismus pracný,proč je tolik závisti,také nenávisti,proč je vlkem člověk člověku,je mi z toho do breku...
Piháček
Človíčku můj mily, co Ti mám na to říct? Sama na to někdy koukám jak Jarda z Nemanic....
Pak si sednu nebo lehnu tiše do trávy. Pozoruji brouky ,myši, co tam běhají.... Mravenečci nosí stébla na svá obydlí, je mi dobře... a hned vnímám, že tady se nic nešidí