Krásný to večer plný mlčení,jazyk se cítil jak v ponurém vězení.Bez očekávání zvířecího množení,jen pohledy,doteky a mlčení.Přesto řekli jsme si mnohé,i když jsou zamčeny rty vlahé.Nad všechny vzpomínky paměti blahé,poznal kouzlo a sílu mlčení drahé.Slova jsou zástěrkou pouhou,aby vyplnili chvíli dlouhou.Večer se stane rozmazanou čmouhou,nákladní vlak ujíždí přeplněný touhou.Krásný to večer plný mlčení.volnost jestřábů v jejich kroužení.
Wolfinka
Té noci, mlčením jsme zamkli vrátka... vyzuli se z otroctví slov... mlčící ovečky... Ovečky Lásky, plaší touhou, v tichu noci... Zvonění rolniček citů,přicházející stezkou...
Té noci, slůvka roztroušená po cestičkách tvého těla... prsty putující kamsi... v tmách té noci, chtělo se mi plakat, křičet, smát... a byl jsem tomu rád, a byl jsem rád.