Do vlasů vetknu ti červenou stuhu,za přetržené prokletí bludného kruhu.Jak blízké setkání třetího druhu,zas v nás cítím velikou vzpruhu.Na oči dám ti polibků tisíce,ptám se-kdo zná tě nejvíce.Odpověď hledám ve tváři měsíce,je to jak honit po poli zajíce.Do dlaně vložím ti oblázek,ten napoví na spoustu otázek.Namalujem spolu malinký obrázek,kočár bez koní a odrazek.Do vlasů vetknu ti červenou stuhu,nad kočár malujem barevnou duhu.
jana@ moc hezké... zvláštní,jak má někdo hodně radosti,či smutku ve svém srdíčku,je najednou obdařen takovou můzou,že mu to z úst jede,jako po másle... a samo,že?
Rotan
» jana@
Máš pravdu,že před týdnem jsem nevěděl,čeho jsem schopen(v básních).Jenže ne vždy to je tak jednoduchý.Mnohdy toho potřebuji tolik říct a v městnat to do pár veršů nejde a nejde.