Voříšek - Diskuze a zkušenosti

"Jmenuji se Voříšek, mám rád salátek, papám mrkvičku, okurčičku, jablíčka a bydlet můžu zatím třeba v krabici od bot." Tak takovéhle psaní na mě čekalo před třemi lety pod stromečkem u rodiny mé skoropaní 25. prosince. Dobrá sranda, pomyslel jsem si. Když jsem viděl, jak se na mě Klára i její syn Honza přihlouple uculují, pochopil jsem, že máme nového člena rodiny.Klářina sestřenice Vlaďka s partnerem Jiřím, mají krom rybiček, želvy, kočky, psa, MRAVENCŮ, ano mravenců také hada, Hroznýše Královského Evžena.Před Vánoci se ve zverimexu nějako nedostávalo potkanů a tak Jiří musel Evženovi koupit morče, přešněji krmné morče. Radost z toho samozřejmě neměl. . . panžto morče bylo asi pětkrát dražší než potkan. (Ano, bystří čtenáři již tuší.)Morče skončilo u Evžena, ten však nepovečeřel, když přišla teta Vlaďka domů a viděla, že hlodavec, který se krčil u E. v rohu jeho terária, se vůbec nepodobá potkanovi, po bližším prozkoumání (páč má zvířátka opravdu ráda) rychle identifikovala, že se jedná o morče domácí. Jiří dostal kartáč, Voříšek své jméno a teta Vlaďka měla o starost méňe s výběrem dárků pro svoji sestřenici......Já měl kdysi, ještě se sestrou křečka. Laik si řekne, křeček = menší morče. Omyl přátelé, O M Y L Morče je domácí mazlíček, zatím co křeček je domácí kazíček. Celej den chrápe a když ho vzbudíte a chcete ho ukázat třeba návštěvě, tak chvíli dělá jako, že nic a pak vás, hajzl, kousne do prstu, že si div necvrnknete.Ale, páč nejsem nelida, pořídil jsem mu takové to běhátko, aby se mi v akvárku po nocích nenudil - CHYBA! Běhal celou noc a běhatko celou noc mlátilo o stěny akvária. Od té chvíle, až do křečkovi smrti, jsme spolu vedli tichý boj o to, jestli běhátko přidělám dostatečně pevně, tak aby s ním ten šmejd nemohl v noci lomcovat. Souboj skončil jasným vítězstvím křečka na body. Když umřel, všichni jsme ho obrečeli , i já Brzy jsem však zamáčkl slzu a konečně jsem se, po dvou letech, v klidu vyspal......Praxi v chovu hlodavců jsem tedy měl, ale jedno mě přeci jen trápilo. Křečkovi jsem za celý jeho život nepořídil samičku. Sedával v akvárku, na zadku, zadní tlapky roztažené, přední tlapky svěšené podél tělíčka a chladil si kulky o dno akvária. Kulky měl velké, na křečka. Návštěvám to přišlo nesmírně komické, mně už tolik ne a určitě tušíte, kdo se bavil nejméně. Chudák křeček.Rozhodl jsem se tedy, že stejnou chybu již nezopakuji a po roce jsme Voříškovi pořídili samičku, dostala jméno Fifinka. Než jsme je k sobě pustili, pár týdnů to trvalo. Voříška jsme párkrát sundavali ze žbrdlin klece, zakousl se a nešel vymotat hlupáček. No a Fifinka, ta se natahovala tak, že jsem myslel, že se přetrhne, tak moc po sobě toužili.Se mi nemůžete divit, že jsem se těšil za ně, až je dáme do jednoho výběhu. To bude tóčo, myslel jsem si.Bylo.Voříšek nelenil a vrhnul se na Fifinku pochcala ho!!! Znovu se vydal vpřed, znovu ho pochcala. Po pár pokusech ho to přestalo bavit (nedivím se mu)Chvíli to trvalo a i přes to, že já jsem viděl Voříška pořád mokrýho, Fifinka se nám začala zakulacovat.Současný stav: 4 morčata, 2 výběhy, 2 pítka na vodu, našel jsem si nového kamaráda-truhlář, zásobuje nás hoblinami.Krmení vozím autem z Hornbachu po kilech, a v zelenině kupuji každý týden 5 kusů salátových okurek, Voříškovi, Fifince, Žofince, Jůlince a Klárince.A sakra, teprve teď mi to došlo... Kdy mi konečně uděláš ten slibovaný okurkový salát, KLÁRI?