když srdce bolí a slzy pálístékají v proudech na polštářdo temnoty duše se halía svět je jeden velký lhář...ty obejmout chceš ty stisknout potřebuješty ve zmatku se chvěješty, ano ty, se nesměješ...kam zmizelo to světlo, kam zmizela naděje,proč je ti zima a ne teploa z žalu kreslíš závěje...omlouvám se za tu ponurost, ale potřebovala jsem se vypsat, nebo by to ve mne explodovalo...a je mi trochu lepe...
cítm tu smutek a veliký stesk možná i pláč je již na pochodu stejně jak slunce září a Tebe zahřeje dokáže ztratit svůj lesk když v bouři se zachvěje, to když se objeví znovu mrak, co byl již jednou na odchodu
však neplač větříčku, nemusíš se bát tak jako bouřka jen zahřměje i vítr našeho království žačne zás vát bouřková mračna rozežene slunce se opět hezky usměje a nejen na duši te žačne zase hřát
jsi taky větřík nezapomeň nejenom svíčka v dlani možná se bojíš jen něčeho víc tak jako krásné oči za ní
zda jsou to Váhy jak jiní nazývají, nevím, nemám zdání nebo snad nejzranitelnější věc co znají dle jiných vysněné labutí představení jen ta láska a krása co jiní nevnímají jelikož neví, že není jen pouhý sen
............................................. ............................................. a jeste...................................... .............................................
........................ děkuju.........jako vždy jsi mi vyrazil dech