Začínám mít pocit tísně,všechno na mě padá,tolik bych zas zářit chtěla,nejde mi i snaha.Všichni jsou tak rozpačití,kde je její úsměv,vždycky jí tak oči jiskří,teď se tváří přísně.Říkají mi - co se děje,copak se ti stalo,vždyť máš všechno co sis přála,je ti to zas málo?Smutné oči já k nim zvednu,nechápou mě zcela,pak mi cinkne esemeska,úsměv! - žij zas celá!Dívám se jen na telefon,srdce rychle buší,jak mě někdo může přečíst,to souznění tuším.Vráska co mám těsně u rtů,nahoru mi letí,někdo je tu vždycky se mnou,ví co já teď cítím.Mám na světě svoje duše,co jsou kouskem ze mě,když mi totiž dojde úsměv,obejmou mě jemně.Nemusí se dotknout těla,stačí pohled, veršík,tam kde beznaděj jen byla,září náhle štěstí. Nabízím jim na oplátku,svoje oči, slova,aby mohli najít úsměv,když se někde schová.
Zitto
Někdy stačí málo aby srdce tálo aby za to stálo žít SMSka cinkne nebo někdo mrkne a je zase pěkné snít Znovu jsi mladá a věc je snadná všechny zas ráda mít
Zitto
» medulka
Vrásky od smíchu hovor potichu vrásky od radosti srdce nemá kosti vrásky od štěstí jsou pro duši ctí ...a pro druhé nadějí doteku přátelství
Zitto
» medulka
Přátelství je... ...co vše již bylo řečeno však když sebevědomí naše svlečeno jsme s Johankou na hranici horečka se střídá se zimnicí kolena rozbitá od pádů prázdný proti nám je stůl a v starých ranách hryže sůl už ani nevíš jakou máš náladu pak oceníš bez všeho dojetí laskavé přátelské objetí ...a znovu se usměješ