Rytířská balada Na hradě zvaném Zoufalost,žil jeden starý rytíř se svou rodinou.Měl ženu, dcerua synaco ač skoro čtyřicet let stárpřec pořád nebyl žádným hrdinou.Nemohl se syn ten chlubit mečemba ani rodinou.Však slavit znal a flámovata spoustu přátel měl.Při žádné pitce nechyběl!Zkrátka byl trochu vyvrhel.Však srdce přece dobré měl!A tuze hrdý byls ženami nemluvil.Snad proto,že kdysi jedna panna bylaco převelice ho ponížila. A od té dobyobklopil se pážaty, rytířipotulnými pěvci a knížaty.A čím víc otec chtělby se byl oženilčím více matka plakalatím víc se zatvrdil.Jen jednu ženu snadby dalo říci se docela měl rád.A nebyla to žádná princeznajen služka ubohá, vůbec ne líbezná!Však vždycky, když ho mrzel světbyl to té služce povědět!A u ní v komůrce - maličké jako dlaňbyl šťastný.Však proč nevěděl ani on sám.Jenže ta služka byla hrozně samaa ač to nechtělazamilovala se do rytíře tohodo svého pána!A, že rytíř ten byl chytrý dostpoznal tu velkou opovážlivost.Však, že ho vždycky utěšilatak neztrestal ji a chodil k ní zas dál.Jen se jí občas vysmíval!Jednoho dne na hradě co jmenoval se Zoufalostbyl turnaj veliký a hostů bylo dost.Však taky plno kejklířů a jiné holoty a taky pěvci potulníco volní jsou jak ptáci a vyhýbají se práci.A jeden z pěvců potulnýchjak panna vypadal. Měl útlé tělo, krásný vlas a falešný byl až z toho šel mráz!Služka milátu jeho faleš pozdě pochopila.A rytíř ten nic nepoznala za přítele pěvce vzal.A každý hon či ples,pěvec se vedle rytíře pyšně nes.Však za zády tomu rytíři se smáli, že očaroval ho ten pěvec malý.A pěvec začal vydírat,že mladý rytíř ho chtěl milovat.A,že dozvědí se o tom „všici“a mladý rytíř skončí na hranici!A starý rytíř synu svémupak ultimátum dalbuď pojme za manželku jakoukoli ženua nebo spolu s pěvcem nechť opustí hrada všechny statky hmotné, které mu chtěl odkázat!A rytíř smutný bloudil hradema ke komůrce služky šeltajně přes zahrady – zadem.Tam hledal správnou odpověď. Co dělat dál?A služka co ho milovaladala mu radu jedinou,byl pro ni přece pořád hrdinou,ať s tím jde - komu srdce dal!A jak to bylo dál?Do rána nad hradem černý prapor vlál!
buba
To velmi krásná balada jest, mnoho rytířů,bloudí i zdes. Na hradě se objevil podivný host, a z toho nebyl rytíř moudrý dost. Snad pro potupu jedné panny, a pro posměch lidí, dobrovolný odchod,ze života, jako cestu vidí...
Však pokračovat by to mohlo i dál.. vždyť přeci nevíme...komu prapor vlál. třeba...náhle zemřel rytíř starý.. a pak..,se věci jinak do pochodu dali...