Na parket mě vedeš lásko,jako tehdy poprvé,střevíčky jsou ošoupané,snad to vadit nebude.Stiskneš mě jak tenkrát pevně,hudba začne krásná hrát,připadám si jako dítě,co si může v klidu hrát.Jdeme s rytmem po parketu,lidi vůbec nevnímám,okouzlená jako v letu,pravidel si nevšímám.Necítím už vůbec zemi,jenom křídla roztáhnout,oči s tvými se teď spojí,nejde se jen odtáhnout.Takhle zřejmě bude v ráji,větší štěstí nepoznám,oběma nám září oči,kdo by lásku hledal dál.Oči zavřu, vůni vnímám,tělo tvoje cítím blíž,v tuto chvíli jsem tak jiná,nelze mě už zastavit.Tvoje rty se s mými spojí,je to jako lavina,dvě duše a i dvě srdce,jsou nyní jedna rovina.Je to krása létat v tanci,najednou však zdá se nám,že jen dvě těla tu tančí,hudba přestala už hrát.Začínám opět cítit parket,poznávám lidi stojící,z tvých očích čtu si pouze větu,jsi moje láska hořící.
velekněžka
krása,krása, ty Beed, Ladislava a další vy jste takové krásné poetické duše a zároveň moudré moc ráda si ty vaše básně čtu a když se verši doplňujete navzájem můžu jenom tiše snítazávidět ( to není ve špatném,já jinak závist nerada)