Oči mají barvu zatopených lomů,pohlédl jsem poprvé a něchtěl jít domů.Září jak klenotnice největších snobů,hrozí jak vichřice v korunách stromů. Úsměv je mi záhadou,polární září,rozkvetlou zahradou.Ohníčkem před perleťovou zástěnou,La Gioconda pobledlou. Popsat srdce je nejtěžší,slova tu nic neřeší.Dnes večer chci ho poslouchat,a mlčení Tvému naslouchat.