Oči mají barvu zatopených lomů,pohlédl jsem poprvé a něchtěl jít domů.Září jak klenotnice největších snobů,hrozí jak vichřice v korunách stromů. Úsměv je mi záhadou,polární září,rozkvetlou zahradou.Ohníčkem před perleťovou zástěnou,La Gioconda pobledlou. Popsat srdce je nejtěžší,slova tu nic neřeší.Dnes večer chci ho poslouchat,a mlčení Tvému naslouchat.
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ladislava*eL, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Mé oči mají barvu zatopených lomů, hleděl jsi do nic a nechtěl jít domů,
toužil jsi u mě stále stát tělem svým mě hřát, dívat se do mých zatopených lomů a slíbat všechny slzy k tomu, co zrdcadlily se na řasách. Tak moc přál sis, abys bolest moji splách.
Úsměv je Ti záhadou, však také rozkvetlou zahradou, toužil ses na mé rty dívat, toužil jsi je něžně líbat.
Díval ses na ně, jak stále mluví, vnímal jsi jen vodopád slov, rozhodl ses poslouchat a mým slovům naslouchat.
Tvé srdce zradilo Tě, bilo jako zvon, bál jsi se projevit, nechalo Tě v tom, Ty nevěděl jsi,co dělat, mlčet,líbat,snít???
Nechal jsi jen své srdce prudce bít a mě potom jít...