Přijela zima z dalekých hor,ledová to paní,na sněhových saních,v očích vzdor,nikde nemá stání.Přikryla sněhem města a vesnice,pole,louky,lesy,silnice.Mrazivých chladem,celou zemi spoutala,Zmlkla i sýkora a voda dohrála.To však nestačí té kruté paní,něco jí schází ke kralování.Ruce křehnou,hlas se láme,vzdech zamrzl, duše šeptá ámen.Tak blízko je a ještě blíž,cožpak mě Bože neslyšíš?Mého srdce se jí zachtělo,jeho vroucí tlukot ji ve spánku ruší,temnou úzkostí se sevřelo,tiše tepe a buší. Nevím jak dál nebo to stačí? Poraďte zkušení básníci,děkuji.
Marci12Velekněžko,ty se nám snad zdáš, horoucí přece srdce máš, ani zimní paní, nebude tu do skonání. Co ti mám vyprávět, brzy rozkvete jara první květ, rozsvítí se celý svět, a zimní paní? Zbude jen vzpomínka na ni...