Věnováno smutným dívkám - Diskuze a zkušenosti

Dávno nebo nedávno, na tom nezáleží, žila nedaleko od nás dívka se zlomeným srdcem. Říkejme jí třeba Nnef. Nnef se velice trápila, protože ztratila polovinu svého srdce. Kdekdo se pokoušel ji najít, ale čím více dobrovolníků nic nezmohlo, tím byla dívka nešťastnější a nešťastnější. Rozhodla se proto, že se druhé půlky svého srdce vzdá a přestane ji hledat. Shodou náhod se o smutné Nnef doslechl jeden dobrý člověk - dejme tomu, že jeho jméno bylo Amon. Vydal se do města, kde Nnef žila a nabídl ji svoji pomocnou ruku. Jenže Nnef, roztpčená stálými neúspěchy, o jeho pomoc nestála. Na rovinu mu pověděla, že se druhé poloviny svého srdce před nějakou dobou vzdala a že jeho služby nepotřebuje. Amonovi bylo líto, že ho ta smutná dívka tak rychle odmítla a zkoušel přijít na to, jak by jí přesto mohl pomoci. Nebyl to žádný hlupák, proto mu netrvalo dlouho uvědomit si, že nepotřebuje Nnefino svolení, aby se mohl vydat hledat ten kus jejího kdysi tak něžného srdce. Vydal se ihned na cestu. Šel velmi dlouho, až došel k malému zvláštnímu jezírku, plnému slané, křišťálově duhové vody. Byl na cestách předlouhou dobu, proto se rozhodl té vody napít. Jakmile v ní ale smočil prst, ozvalo přímo v jeho vlastním srdci: "Nepij! Tohle není voda, ale slzy, které Nnef vyplakala za dobu svého smutku. Napiješ-li se, všechny slzy budeš za Nnef až do konce života ronit sám!" Žíznivý Amon si vzpomněl na smutnou dívku a bez váhání malé jezírko vypil - až do dna. Poté pokračoval v cestě. Putování bylo čím dál tím obtížnější, neboť z Amonových očí občas začaly padat slzy, aniž měl důvod plakat. Po dalším čase cesty dorazil Amon k vodopádu. Tváře měl slané od slz, tělo od prachu špinavé - napadlo ho, že odloží šaty a v chladé vodě se vykoupe. Ale jen co svlékl ušmudlané pomačkané šaty, ozvalo se z jeho vlastního nitra: "Nevstupuj tam! Není to voda, jsou to všechny Nnefiny chmurné nálady a myšlenky od chvíle, kdy přišla o část svého srdce! Přiblížíš-li se k vodopádu, všechny její smutky a černé nálady budeš od této chvíle prožívat ty!" Amon váhal jen okamžik. Vstoupil do vody, pod vodopádem ze sebe smyl prach z cesty a pokračoval v putování. Dlouho, předlouho kráčel Amon za svým cílem. S depresemi, v šatech promáčených Nnefinými slzami, konečně našel, co hledal. Kus něžně růžového srdce, které nemohlo patřit nikomu jinému, než Nnef. Leželo pohozené v poušti, které moudří říkají ´Nenaplněná láska´. Klidný a vyrovnaný jej chtěl vzít do ruky, když v tom mu z vlastní duše zazněl hlas: "Nedotýkej se toho srdce! Vezmeš-li jej do ruky, zachráníš sice Nnef, ale přijdeš o své vlastní srdce!" Amon se trochu polekal... "Stojí mi to za to?" říkal si. Skoro už se chtěl obrátit a vrátit domů, když v tom mu z oka skanula slza. Okamžitě si vzpomněl na krásnou a smutnou dívku Nnef a na svoji lásku k ní. Vzal do ruky kus jejího zlomeného srdce a v tom samém okamžiku, kdy se Nnef probrala ze smutku, padl slabostí k zemi. "Nnef... nikdy se nedozvíš, jak jsem tě miloval, ale tato oběť mi za Tvé štěstí stojí...". Snad tam Amonovo tělo leží dodnes, v té poušti, kterou moudří nazývají ´Nenaplněná láska´.Všem smutným dívkám (ale i mužům!)...Beed