Zima už mě netrápíjen svírá mě chlad.Prosím vločky pomozte!Zima se ustrnulaa přikryla vše bílou stránkou,začnu tedy psát na čistý list.Píšu někomu kdo chce číst.Možná sobě - nevím.Snad té co večeroblohou rosí snymožná potopeným lodímpro plavbu poslední.Možná až přijde polednea slunce stín pozvednenad mojí dřevěnou tvářkřik samoty utichne ahlava spadne na polštář
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Beed, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Já přečtu si tvůj vzkaz napsaný v sněhu bílém, než začne padat zas a báseň tvoji skryje
Pak vystoupám kamsi nahoru a orosím sny - ne však modří, sic křišťálem a sílou vzdoru a na popel tvá slova shoří
Ve svém srdci pohřbím tvoje vyznání Už spi, můj námořníku - zvony půlnoc odzvání
Na polštáři mých očí přetemných spočiň A dřív, než usneš řekni mi to vše ještě jednou...
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ladislava*eL, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Vločky prosíš, jsi si jist, že právě pro ně určen tento list?
Co vločky sněhu zahalí, to až jaro odhalí, jen bez života už bude to, navždy v prázdnu zakleto.
I loutka srdce má, řezbář jí život dá, ona nemůže tu němě stát v duchu se jen ptát, jaký smysl svým dnům dát.
Přeřízni provazy, co Tě svazují, dej naději všem, co Tě milují. Nebuď jen loutkou, co ji nemá nikdo rád, jsi přece muž, tak proč to vzdát? I v životě je třeba hrát, bolest brát a pro lásku se prát.