Kde jsou ty hezké chvíle,přes louže jsi mě nosil,do vlasů kytky dával,já je chci zpátky prosím.Říkáš, že už jsem jiná,co se to stalo s námi,proč už ty naše oči,nečtou si svoje přání.Když se tě něžně dotknu,celý se rychle stáhneš,proč si tak náhle chladný,mít rád mě nedokážeš.To velké krásné pouto,co my dva jsme měli,náhle se rozpojilo,půjde to ještě změnit?Ptám se nebe, stromů,karet, hvězd i nebe,přesto se bojím zeptat,hlavně teď tady tebe.Proto ti píšu báseň,do veršů předám pocit,odpověz na ní jak chceš,jen něco řekni - prosím!!!!Napsal si pouze slova,která už nejde smazat,žádná je nechce slyšet,nevrátíš už se znova.Jiné tělo tě láká,ale i jiné srdce,s tím já nic neudělám,odejít budu muset.Vzpomínky tolik bolí,všechno se ve mě svírá,pro jinou písně zpíváš,jiná tě teď objímá.Najdu snad zase lásku,potom také své štěstí,zas srdce dám v sázku,to ještě vůbec nevím..... Naštěstí to nejsou mé pocity, ale bohužel jedna inspirace od jedné smutné duše.......
takhle to podle mě je,četla jsem to jako malá a zkušenost mi to jen potvrzuje:
přišla dívka ke stařeně,která znala svět a odpověď na každou otázku,i zeptala se jí
,,jak mám docílit aby mě muž mého srdce stále miloval?´´
A stařena ji odpověděla:
,,vař mu dobré jídlo,ale může se stát,že jeho matka mu uvaří taky opatruj ho jako oko v hlavě,ale to může i jeho sestra buď dobrá v posteli,ale tohle mu dá i děvka povídej si s ním,ale to kamarád taky....´´
,,chceš znát tajemství a starou pravdu?´´
-Buď tě muž prostě miluje a nebo ne,nic mezi tím.......