Romance - další díl - Diskuze a zkušenosti

Jednoho dne došli k její posteli dva lékaři. Sama se tomu podivila, co se děje. Přišli jí říct ještě jednu zprávu, se kterou dlouho otáleli, neboť se báli o její duševní stav. „Při nehodě zemřel Váš manžel.“ Chvíli nechápala co jí říkají, ale slova v ní začala pomalu pracovat. Jako kdyby se v ní něco uzavřelo a nechtělo se jí dál žít. Hlavou se jí honilo, proč se tohle stalo a jestli má cenu dál žít. Všichni ji rozmlouvali, aby to nevzdávala a bojovala dál, že je to znamení. Stále to nemohla a ani nechtěla pochopit. Tento stav trval asi týden. Za tu dobu hodně o slovech, které neustále slyšela ze všech stran, přemýšlela. Uznala, že mají pravdu. Chce žít dál, uzdravovat se. Dokonce i vzpomínky se začaly vracet s daleko větší razancí, které se i ona sama divila. Vzpomněla si kde bydlí, jak její dům vypadá, vybavila si i své jméno a také zaměstnání. Rozpomenula se na jméno svého muže a na vše okolo jejich manželství. Jmenoval se Gerard a byli spolu necelý rok. Neustále se mezi sebou hádali pro maličkosti. Byla ráda, že to skončilo bez následků. Pracovala jako kadeřnice v jednom z nejlepších salónů jejího města. Na své jméno si nemohla dost dlouho zvyknout. Pomyslela si, zní tak tajemně a zajímavě: Muriel. Po dvou měsících strávených v nemocnici se vydala do rehabilitačního sanatoria, aby se pořádně doléčila. Jela tam na invalidním vozíku a těšila se až bude moci sama chodit. Ubytovali ji v novém pavilonu na jednolůžkovém pokoji s balkonem a výhledem do nádherně udržovaného parku. Každý den poctivě cvičila, plavala v bazénu a nechávala se masírovat. Užívala si všeho plnými doušky. Den ode dne dělala pokroky a nepolevovala, dokud neudělala první kroky. Byla to pro ni velká událost. Ještě více a s větší chutí cvičila, chodila na procházky. Neustále potkávala krásně oblečeného muže, byl tak asi ve stejném věku jako ona. Pořád na něho musela myslet. „Snad jsem se nezamilovala!“Rozesmála se nad touto myšlenkou a nejednou se i přistihla, jak nad tím vším přemýšlí. Pořádaly se tu i taneční večery. Moc ráda tancovala a tak uvítala toto zpestření svého pobytu. Při jednom večírku ho tam potkala. Hned ji vyzval k tanci a ona s díky přijala. Připadala si jako by létala, tak lehce se jí tančilo. Skoro celý večer protančila jenom s ním. Povídali si o všem možném. Když skončil večírek, doprovodil ji do pokoje. Cestou přes park si sedli na chvíli na lavičku. Mlčky pozorovali měsíc a hvězdy. Několikrát se takto setkali a byli si stále blíž a blíž. Dozvěděla se, že se jmenuje André, pracuje jako ředitel známého velkého podniku, bydlí na druhém konci republiky a je rozvedený. V lázních je proto, že si potřeboval odpočinout. Nechodili jen tancovat, ale i přes den se vídávali. Chodili po promenádě, povídali si a když byli unaveni, sedli si do kavárny nebo na lavičku. Vodili se za ruce a všemu se smáli. Všechno to bylo tak nádherné. Večer v posteli stále myslela na to, co za celý den spolu dělali. Usínala se sladkým úsměvem na tváři. Nemohla se dočkat rána; hlavně se těšila, kdy ho znovu uvidí. První polibek byl nesmělý, ale další byly neuvěřitelně žhavé. Jejich těla po sobě více a více toužila. Jednoho dne si ji zavolali hned jak měla po procedurách. Musela na kontrolní prohlídku. Po absolvování ji primář sdělil důležitou věc. Léčba byla úspěšná a nachýlil se čas k vrácení se do běžného života. Lékař stanovil i den jejího odjezdu. Dozvěděla se, že jí zbývá jen týden. Byla to pro ni šokující zpráva. Vrátila se do pokoje zamyšlená a zmatená. Musí to oznámit Andrému. Byl z toho také v šoku. Na tohle ani nepomysleli, byli příliš bezstarostní. Za tu dobu se stihli několikrát sejít a přitom si vyznávat lásku. Museli neustále myslet na to, že se za chvilku od sebe odloučí. Předposlední den odjezdu se sešli na tanečním večeru. Opět celý večer patřil tanečnímu reji. Jakmile zahráli poslední kousek, držíce se za ruce, rozběhli se do parku a vášnivě se oddávali své lásce. Jejich těla hořela po sobě nedočkavostí; poprvé se odvážila ho pozvat do pokoje a tam popustili uzdu svým instinktům. Milovali se neobyčejně něžně, opláceli si polibky a nemělo to dlouho konce. Skončili a odpočívali v posteli nazí, přikrytí jen měsíční září, která pronikala oknem do pokoje. Bylo jim nádherně. Oči měla slastně přivřené, sledovala jeho vypracované tělo. Přitočila se k němu takovým způsobem, že ho to znovu vyprovokovalo k novému milování. Nemohli se sami sebe nabažit. Až ji to samou překvapilo, kde se to v nich bere. Teprve nad ránem se rozloučili a slíbili si, že se rozloučí u autobusu. Sbalila si věci, posnídala a odešla na autobus. Na stanovišti již čekal André. Zdálky ho viděla, nebylo možné ho nepřehlédnout. S těžkým srdcem se s ním rozloučila, naposled se vroucně políbili a slíbili si, že si budou volat a navštíví se hned, jak nejdřív to půjde. Ještě z okna autobusu mu mávala.