Dívám se na svět plný lidí,v každém jeden příběh poznávám,že ale občas vidím masku,to nerada si přiznávám.Masku když máme na tváři,můžeme hru svou rozehrát,nikdo nám nevidí do očí,nikdo nás nemůže tak znát.Můžeme dělat všechno to,k čemu jinak rozum nesvolí,když srdce začne blokovat,pod maskou svaly povolí.Maska je velký relax pro duši,ale jen na chvilinku malou,kdo by pak pod ní uviděl,holku smutnou - uplakanou.Ona proto odloží tu maskua teď začne opravdová být,aby ty slzy v smutných očí,mohl jí někdo včas setřít.Nyní nechce žádnou roli hrát,chce být upřímná a hodně dát,potřebuje také hodně objetí,pak přijdou už jen slzy dojetí.Děkuji Marcí za inspiraci