Co když mi napíšeš a pak už ne?Co když mě nevezmeš na boby své?Otevřeš bránu v níš já vběhnua ty mě pak slovem svým srazíš ke dnu?Co když mi dovolíš dobře tě znáta pak jen uslyším-nemám tě rád?Otevřeš bránu,a co bys chtělpovede přímo do pekel?Zavři tu bránu přítelinelákej v rouše beránčímzkus uzdu touhy povolitjá si tě nemůžu dovolit...má první a poslední,nebojte
buba
Tak často žijeme v obavách, zda k spřízněným duším, překročit ten pomyslný práh. Ze šrámů na srdci,a pádů k zemi. Takové rány do hlavy, to jsou ty největší obavy.
Ať už uslyšíš, mám,a nebo nemám tě rád, Ty sama za sebe, musíš s hlavou vzpřímenou, hrdě stát... Ty sama vše dovolit si smíš, proti peklu, pozvedneš svůj kříž...
Vždyť jen odvážným,štěstí přeje, pro lásku a přátelství, skáčem do peřeje. Každý si svoji lásku v srdci nosí, ať už slyší,nebo neslyší,její hlasy. Víc než peklo, silnější je touha, ať je chvíle lásky, krátká,nebo dlouhá.
Když i ty,svoji uzdu fantazii povolíš, už ničeho se nebojíš, vše dovolit si smíš.... a to je dobře....
Já, za sebe,kdybych si mohl něco přát, jít s Tebou, z velké stráně bobovat, a kdyby jsi mi náhodou,někam utekla, mé kroky nepůjdou,vůbec do pekla, já lásku v srdci přece mám, a to už proto,že tě znám...
ať Tvá báseň není poslední, ať se v tvé mysli i srdci, další rozezní,a nám naše dny rozední... to já mám nějak v hlavě vykradeno, nápady i verše chybí, a tak alespoň,teď těch pár, díky Tobě,Simi....
simona777
» buba
Bubo to je moc,moc krásné a nemám pocit,že ti chybí verše teď jsem za tebe ´´zasuplovala´´ dlouho jsi tu nebyl a teď už jsi ty na řadě moc se na tebe těším