Vejdi do brány mého těla,chci,aby se země zachvěla,dlouho jsem čekala,jenom tebe hledala.Teď tady stojím,trochu se bojím,lásky k tobě projevené,touhy své vyjevené.Něžně jsi mne vzal do náručí,díval se z očí do očí,když poprvé se země zachvěla,viděla jsem v tobě anděla,když podruhé se zachvěla,sebe jsem v tobě viděla,po třetím zachvění,však nastalo loučení:broskvičko má orosená,teď jsi už jen má žena...