Moje srdce teď už neníchrám ticha pro snění.Stalo se rudým FERARIbuší,tepe a zběsile uhání.V mých očích smutku stínstal se rychlostíjako orel střemhlav letímk zemi,né pro smrt,ale hladový po životěradost je mou kořistíHodím kotvu a poletímsvětem,lidmi a stoletím,slyším troubit vlak,hučet vodopádten fofr nezastavím,vím že je to tak!
Melody Pond
Jednoho dne - jaká hrůza opustila mně má můza hledala jsem jí v polích, v lukách neuvízla však v mojich rukách zkusila jsem i cizí říše tam kde se hodně čte a píše moc jsem se při tom vysílila můza má však nikde nebyla bylo mi z toho trochu špatně - ztrácí se můzy nenávratně? Tak ulehla jsem na polštář najednou kolem zvláštní zář na postel mou se posadila můza a pak mně políbila