Ten ostrý kámenbodá jitížísnad volat o pomoctak moc by chtělaleč ta sílaneznámá tajemnámocná a nelítostnák zemi ji přitisklaústa rukou zakrylasrdce ji obemkladuši zazdilanic není slyšet...Ona křičí...Ticho a tmatak krutá a milosrdná zároveňco dál?Snad smrtči nadějea nikdo se nesmějejen lísteček spadhvězdička zhaslakytička zvadlaptáček nezpíváa nikdo ten smutekze rtů jí neslíbá...
Wolfinka
V plameny hledí, plachá nocí ještě chvíli, prosí, prosí...
Kamení padá, záda, hlava, ramena... leží, a tichá a ztuhlá a zmámená...
jen ještě chvíli, prosí, prosí...
a ráno za ranní blankytné rosy uprostřed kopretin, bledá... Vím že je silná, že se nedá! Vím že má sílu, jako příboj! Jen ještě chvíli... malá... neboj...