UKRAJINA-čundrhoror-díl III-VZHůRU DO HOR - Diskuze a zkušenosti

VZHŮRU DO HORRáno nás vzbudí libá vůně.Váša je frajer,časně vstal a došel do jezírka nalovit jakési malé rybičky,vystlal je česnekem a usmažil ke snídani. Sice nám k obírání chybí pinzeta,ale chutnaj výborně.Váša nás pak doprovází na autobusovou zastávku.U jezírka se nejvíc baví P,je totiž silnoproudař.Středem jezírka (takový větší rybník) vede totiž elektrické vedení a přímo vprostřed se tyčí stožár.Asi jim pochybělo 600 metrů drátu,tak to sřihli přes vodu.Váša vypráví:"Než se rozpadl Sovětský svaz,měl jsem před odchodem do důchodu nastřádáno 80 tisíc rublů (tenkrát asi 800000korun),takže jsem se do penze těšil.Pak se Ukrajina trhla,udělala se měna a mě zbyla dvacetina.Proto musím mít vinici a ještě dělat porybného".Smutné.Zavede nás do sousední vísky,kde před odjezdem do hor doplňujem zásoby pití a taky kupujem náplasti na puchýře.Pak už se s naším dobrodincem loučíme.Dávám mu svého posledního Zubra,jenže neumí plechovku otevřít.Pak sáhne za opasek,vytáhne zabiják , udělá do vršku 2díry a než by řekl "švec" vypije teplé pivo na ex.Přijíždí autobus a my odjíždíme na jih do města na ukrajinsko-maďarských hranicích - Chustu.Chust je velkoměsto a vypadá z autobusu moderně.Na hezkém autobusáku nikde žádní žebráci,Ukrajinkám to sluší.Tam však pouze přestupujem a už vyjíždíme do poslední přestupní stanice.Název Mižhirie (Mezihoří) hovoří o tom,že se nacházíme na úpatí Karpat.Městečko je velmi zaostalé.Jen vystoupíme z autobusu,okamžitě k nám zamíří distingovaný postarší muž v obnošeném saku a kravatě.Zajímavý člověk.Hned se zkamaraďuje a vypráví nám o sobě.Prý chodí na autobusák besedovat s lidmi,popisuje nám,coby učitel ve výslužbě morální úpadek dnešních Ukrajinců.Jeho poslední věta zní,dnešní mládež-to nejsou lidi,to jsou krávy.Pak nám převypráví pověst o Syněvyrském jezeře,což je cíl naší trati.Bohužel dialektu moc dobře nerozumím,snad jen že vzniklo při sebevraždě zamilované dívky po skoku ze skály.Jdu do odjezdové haly a koukám na jízdní řád.Máme urazit posledních 11 km,ale na jízdním řádu stojí,že to pojedem hodinu čtyřicet. Ptám se pokladní,zda se někdo nezbláznil,ta jen vrtí hlavou.Hmmmmmm...Pak přijede autobus a nastupujem.Je úplně plnej.Za chvíli nám dojde,ta doba na jízdním řádě. Předtavte si,ty jejich autobusy mají chlazení jakousi vrtulí.Protože stoupáme do obrovských výšek,autobus každý kilometr přehřeje,zastaví na odpočívadle,šofér vyhodí osazenstvo,vezma konve s vodou a jde chladit tu vrtuli.Cestující zatím venku dávaj cígo a besedují.Týýýý vole,tady bychom se naučili trpělivosti.Jak se později ukáže,bohužel jsme se v buse dali do besedy taky.Jeden sympaťák nám totož skvěle (brrr) poradil:"Jestli chcete jít k jezeru pěšky a přitom přes kopečky,vystupte na vrcholu kam dojedem,kde je turbáza (chata),momentálně s brněnským zájezdem.Tam je průvodce Vasil,tak zajděte za Vasilem a on vám popíše cestu k Jezeru přes hřebeny.Nevím,co to do nás vjelo,ale poslechli jsme (a pánbů nám za to pěkně nasral do ksichtu).U turbázy nám šofér zastavil i mimo odpočivadla,děkujem a jdem se shánět po Vasilovi.Máme smůlu,je na výletě u vodopádů,přijedou s Brňákama až v noci,takže ho máme přijít vyhledat ráno.Jdem tedy poprvé spát pod širák.Zabyvakujem na jakési posekané louce na kraji lesa,medvědi ani divocí psi zatím v nedohlednu,takže poprvé a naposledy se na Ukrajině dobře vyspíme.PŘÍŠTĚ: Ne zrovna šťastný nápad