Věčné kruhy, vlasy co vlají,spánek pomotaný čímsiLabutí křídla zamávajístromkům rostoucím z římsyA tak málo hlíny k tomu je třebaživot rve se o život a křičíSurově zuby rve svůj chlebaať mráz si je, ať fičíA věčné kruhy láseka věčné touhy jíta kolik je třeba maseka kolik je možností žíta kolik je našich přánía kolik jich osud svála kolikrát míváme zdání...že kdosi nás miloval