Poklidné tichonasycené myslimlhavý závoj všecno zahalí.Bílý plášť bytostízrozených před věkypadají z něj dolů namodralé slzy.Dopadnou dolůse zemí se spojí,společně umírají.K novému zrození,do moře proudí.Malé nohy ptáčků,tlukot malých srdíček.Pevný kořen stromu,v tvojí zahradě.Cítím to jen jánebo cítí všichni?Prostě obyčejné zimní polednebez fantazie.