nuda

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

18.01.2009 - 11:11

hela215

nuda

Poklidné tichonasycené myslimlhavý závoj všecno zahalí.Bílý plášť bytostízrozených před věkypadají z něj dolů namodralé slzy.Dopadnou dolůse zemí se spojí,společně umírají.K novému zrození,do moře proudí.Malé nohy ptáčků,tlukot malých srdíček.Pevný kořen stromu,v tvojí zahradě.Cítím to jen jánebo cítí všichni?Prostě obyčejné zimní polednebez fantazie. :17:

Řazení:

18.01.2009 - 22:56 | Filtr

buba

Jel jsem ráno,ještě v přítmí,
a přesto kolem,zvláštní světlo,
všechno svítí,záře až oslepuje oči,
v krajině rozlehlé,hlava se točí.
V závoji spadlém na zemi,
v oparu mlhy bílý,
stín ze stínem se míjí.
Větřík jenž rozvíří,gejzíry prašné,
po tváři pohladí,chladivý vzduch,
krajem se prohání,v podobě průhledné,
nějaký duch.
A v jedné zimní zahradě,
hluboce zaryté kořeny stromů,
krmítko s ptáčky,
tam vracím se domů.*bez fantazie,ale je to fantastický. :1: