Sny se mi teď už moc nezdají - řadově jednotky ročně - spíše výjimečně. O to více mi v hlavě utkvěl první sen, který se mi zdál asi týden po přestěhování do nového bydliště.
Bylo to jakoby v reálném světě, ale byly tam trochu nereálné okolnosti - odehrávalo se to někde daleko, jakoby v nějaké odlehlé hornaté části Evropy - někde v Alpách nebo tak nějak, spíše v létě (sníh tam nebyl). Byl jsem součástí skupiny pár svých známých (které si nevybavuju, ale vím že nikdo z nich nebyl ideální, všichni měli nějaké svoje chyby, které sveřepě skrývali). Pak se situace posunula takovým divným směrem - najednou jsme tam byli na území nějaké sekty, která měla nějaká divná striktní morální pravidla a také dost tvrdé restrikce (likvidace) pro ty, kdo je nedodržovali - a neptali se jich na souhlas, prostě tam "vládli".
Vyústilo to do fáze, že nám hrozila likvidace (nevím za co), takže jsem zavelel, že se vzdáváme. A vzdali jsme se jim na milost a nemilost (bylo dost těžké dodržovat pravidla, která nikdo neznal). Pak nás stále něčím šikanovali - pořád něco vyžadovali a my jsme to museli dělat. Při jednom přesunu odněkud někam někdo přišel s nápadem, že utečeme - sice nevíme, kde jsme - ale vzhledem ke kdykoliv hrozící likvidaci je i taková nejistota lepší než jistota, že dříve nebo později něco uděláme špatně a oni nás zlikvidují. Takže jsem prostě začal utíkat někam do kopců do lesů a křikl jsem ostatním pár základních pravidel, podle kterých to třeba někdo z nás přežije - rozdělit se do všech směrů a hlavně nebojovat a neklást odpor - tím by se situace jenom zhoršila.
Lidé postupně podléhali a byli chytáni a likvidováni. Já jsem se stále snažil dost někam mimo dosah civilizace, daleko od všech cest. Byl jsem už hodně daleko, ale v určité chvíli jsem si uvědomil, že teď někdy mne už brzo chytí - a jediná moje šance byla zase "jim" - vyjít vstříc, ukázat se a vzdát se na milost a nemilost. Což jsem bez váhání udělal a "oni" mi na to řekli, že jsem volný a že jsem jim vlastně pomohl ?
Na to jsem reagoval, že jsem si toho vědom, že jsem dělal vlastně za ně instruktora a jejich pravidla (která nikdo neznal, ani já jsem je neznal) jsem tlumočil ostatním. A oni mi řekli, že toho instruktora jsem dělal i kdysi "jim" - takže to byly vlastně moje pravidla.