Dvě bílé misky, voda v nich,to jsou tvé slzy, požehnáš mi?A kdyby se Madona styděla, v tom kostelíkuzažehli bychom maličký plamínek...jenom takový aby utajil naše sepjaté ruceHřály by nás tváře, přitisknuté k soběTiše bys šeptal, dvě bílé misky plné vodyMožná bych hladila tvé vlasy,stříbrné rosou,jak paprsek co prosvítá skrz mozaikuZe stropu by kapaly maličké kapky... z časů před Nímhladil bys moje dlaně, dva kamínky očímožná bys zavřel ty oči, přitisknuté k dlanímmožná bys chtěl říct "ano"Z lavic by se ozývalo tiché zapraskánív uličkách červený koberec...Ano, prosím!Tak jako by se za námi zavřela opona dveřívstoupili bychom do zimní krajinyVzal bys mě kolem ramenVšude kolem i v nás by bylnádherný bílý tichý mírnýsníh...