Přátelé i ti druzí, koukám se po světě, a dost často vidím, že vše, tak nějak naopak, a trochu se stydím. Tak třeba advent, a Vánoční čas, to světla ubývá, ubývá kolem i v nás. Ubývá, abychom viděli, uvnitř, co dělat jsme neměli, a my svítíme na celé kolo.
Naopak mělo by být, napřed čtyři, nakonec jen jednu zapálit, abychom “chyby” mohli odhalit. Nejméně světla, jen jeden plamínek, poté do světa, pošle Otec či Tatínek, jiskru Lásky.
Ano, abys ji uviděl, musíš temnotou projít, abys ji uviděla, musíš se ztišit a uklidnit. Uvidíš to pravé, o co tu jde, že jsi stvoření hravé, a nikdy není zle. Uvidíš, že ta jiskra, stále tu je. Uvidíš ji v sobě, že stále tam žhne. Žhne v každé době, rozsvítit ji, jen na Tobě je.
Když se to podaří, pak svítíš jak krásný květ. Tak šup zhasínat, ať světlo pravé, může na svět.
Maek
Opouštím světnici, nechci jet po silnici, beru to přes Bukovici, snad nepotkají mne zločinci, či cizinci, co nehovoří jak našinci. zdolávám nadílku po chumelenici, míjím vesnici, a jsem na Javořici. Dal bych si jitrnici, jenže tam jsou ty lupínci, co zajišťují lepenici. Sedím na lavici, je zima jak v prosinci, v houští se jistě smějí zajíci, mé zimnici, mám čepici, v kapse minci, v batohu polízanici, na levé mám rukavici, pravou posílám zdravici. Veselé Vánoce ?
Doufám, že cestou zpět, neuklouznu na psinci, či slepičinci, neskončím ústy v krtinci, a nepotkáme se v nemocnici, nebo nedej Bůh vypnou internet, a půlka bude v blázinci, nebo na mrtvici, a druhá v klidu a pohodě. Tak tedy ještě klid, pohodu, mír, a Lásku. Ženám kytici, mužům zlaté prasátko, na sítnici.
Maek
Z posledních let, vidět skvěle, že strach, radosti vrah. Měli jsme tu, viry, válku, nepřítele … Co připraví? Zelený šach? Či divadlo na nebi? Poštvou sousedy?
Nevím, ať bude co bude, bude to mazané, poznejte prolhané, poznejte pravé, buďte zdravé, šťastné bytosti, plné radosti, míru a Lásky. Žijte v hojnosti, štěstí a pravé slasti. Jo a odvahu, vydat se do svahu, či proti proudu, nebo do dálek, přeje Marek