sklepní místnost - Diskuze a zkušenosti

..potemnělá sklepní místnost. Na zdech plno plísně a těžký vzduch, který už nelze nazvat životodárnou esencí. Sténání jednotlivých dnů se dere do hlavy a zařezává se do kůže. Narodil jsem se do tmy a ve tmě i zemřu, jen se modlím, aby to nastalo co nejdřív. Třikrát jsem klečel a po čtvrté vstávám. Třikrát jsem zemřel a po čtvrté se zrodím.. Opět do tmy.. Zápach a těžký zatuchlý vzduch už nelze dýchat. Nic se nemění, nikdy se nic nemění, zemřeš a rodíš ze stále do stejné místnosti. Prokletí které nechápe ani největší světec a to prý vysvětlí vše, nevysvětlil. Znovu jsem dostal vedlejší roly v nejhorším filmu. Znovu klečím, je to po čtvrté a čekám na smrt. Nepřichází, nikdy nepřijde, když ji volám. Už nemám sílu ani přetnout rozbitou lahví tepnu. Už nemám sílu ani klečet, ani zemřít. Další den ve sklepení, už nemůžu, je tu ticho, který bolí. Vlhkost a chlad se mi v žírá do kloubů a přidali se pekelné křeče. Kroutím se na podlaze a držím se za břicho. Přidal se i třes a bolest přestávám vnímat. Únavou a vyčerpáním usínám. Zdá se mi, že sedím na písčité pláži plné slunce. Je teplo a vlna mi zaplavila nohy a klín teplou mořskou vodou. Je mi krásně, nemůžu uvěřit, že se mi mohlo před tím zdát něco tak strašného, tohle je realita, tu chci, nesmím se vzbudit. Probouzím se, ach neee, to neee, to přece není možné.. Nevěřícně se rozhlížím a zjišťuji, že jsem se pomočil. No jistě, teplá mořská vlna.. Znovu cítím křeče, svíjím se na podlaze a praskají mi klouby prstů, jak křečovitě svírám jednu ruku v druhé. Jediný opravdový zvuk v místnosti. Poslední snaha se modlit, ale nikdo mě neslyší, je to poslední volání k Bohu na které ještě mám... nic se neděje, nepřichází, půjdu mu naproti, musím! Nebo temnotě?! To je fuk, hlavně se musím dostat s toho sklepa s té bolesti a bolavého ticha. Beru do ruky střep a silou ho zarážím do zápěstí. Ještě rychle druhou ruku ať to netrvá dlouho. Cítím teplo na rukou a bolest ustupuje, usmívám se a je mi krásně. Proč mě to jen nenapadlo dřív? Přestávám cítit tělo a chce se mi spát. Ještě jsem se podíval na plísní potaženou stěnu , trochu pohrdavě, pak mi padají víčka.. je ticho, ale nebolí......... "" Takhle jsi naložil se životem který jsem ti dal. A sám si ho ukončil. Příště se narodíš s chutí žít, ale nebudeš moct. Nebudeš chodit, nohy ti nebudou sloužit. Světlo, které jsem ti dal, jsi změnil v temno a proto, budeš slepý. Budeš odkázán na pomoc druhých, protože jsi nebyl nikomu k ničemu platný. Nenajíš se, pokud ti někdo nedá najíst. A až se potkáme příště, budeš vděčný a pochopíš, že žít znamená dávat druhým. Radovat se je možné pouze z radosti druhých. Milovat sám sebe, milovat každého koho ti pošlu do cesty, znamená milovat mě samotného. A až tohle pochopíš, narodíš se na slunečné pláži, dostaneš milující ženu a zdravé krásné děti." ..tak pravilo "Světlo" a já to s láskou k němu přijímám. S díkem a vděčností se zrodím do ještě horší tmy, ale ponesu vše s tím spojené s vírou a láskou.. děkuji ti…………Toulavej